Mt 17:1-9
Tak jsme tady a On je tam? Možná by se to tak dalo říct. Ale není to tak. On je totiž jenom teď a tady. A my s ním. Možná jsme jednou čehý a jednou hot, možná máme někdy jméno Kain a příjmení Ábel. Možná jsme někdy láva a padáme občas až za obzor a nejraději bychom se schovali na pustý ostrov. Ale i toto On ví a je v tom ve všem s námi.
Přesto všechno máme dlaně stromů a hlavu snů. Naše srdce totiž vždycky budou tlouci o rozum. A tak tu stojíme i dnes a po stý prosíme, i když možná tušíme, že v tom bude ještě další hlavolam. Ano, naše otlučená srdce stále tlučou, i když naše hrady a zámky jsou často postaveny jen z karet, jsou víc než vzdušné a stojí většinou na písku.
A i když si s radami našich přátel a blízkých někdy nevíme rady, i když se nám zdá, že slepá slova mají mnohdy jen váhu olova a dopadají na nás snad jen jako rybí řeč, přesto chceme každý z nás nechat ve vesmíru nějakou stopu a cítíme, že láska nám prýští ze všech žil. Láska nás totiž láká v plné zbroji světla. Láska se chce sdílet. Láska se chce rozdělit. Tak jako se chtěl o ni rozdělit se svými učedníky Ježíš na Hoře Tábor. A nevadí, že jsme jen autisti na autostopu. S tím vším totiž Bůh počítá. Ví to a fandí nám.
Aby ta naše stopa ve vesmíru stála za to, dejme mu možnost, aby nás proměňoval. My pak od něj obdržíme tu moc, která nás uschopní k tomu, že budeme proměňovat svět kolem nás.
Amen
Jan Jonáš Zaplatil