Iz 1:10-31
Žalm 1
Lk 13:6-9
„Nepřinášejte už šalebné obětní dary.
Kouř kadidla je mi ohavností.
Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před Vámi oči.
Budete jako posvátný strom, jemuž vadne listí“.
Když člověk slyší tato Izaiášova slova, tak mu je z nich trochu úzko. Izaiáš, dnes bychom řekli naší řečí, musel být hodně „vytočenej“ a situace v Izraeli jeho doby mu doslova „lezla krkem“. Proto si dovolil tato ostrá slova kritiky. Ale my víme, že slovo Boží i slovo lidské je stále aktuální. Máme je číst s tzv. relekturou, tedy každé takové poslouchání je vlastně novočtením, které se má promítnout do našeho jednání.
Král David nám ve svém prvním Žalmu naopak říká, že pokud se budeme snažit své činy korigovat Božím zákonem, budeme jako strom zasazený u vodních proudů a naše ovoce se rozpozná v pravý čas. A i když říká: „Blaze muži“, patří toto slovo stejně tak i ženám.
Je zde však vidět že Žalmista ví, že je to proces který trvá, tak, jak je tomu i v přírodě. Není to hned. Musíme na tom pracovat, musíme se snažit, aby to tak bylo.
A ví to i Ježíš, který ve své dobré zprávě často svého Otce přirovnává ke správci vinice a sebe pak ke stromu na kterém mají být ratolesti, které mají nést ovoce. Ať už jde o vinou révu, nebo jako dnes o fíkovník.
V dnešních čteních tedy jde především o trpělivost. Tu, kterou ztrácel Izaiáš, tu, kterou prožil David, tu naši, kterou máme mít se sebou samými a tu, kterou s námi má Ježíš, který nám stále věří. Věří, že ovoce našich skutků se skutečně ukáže v pravý čas.
Amen
Jan Jonáš Zaplatil