Bůh je jen jiné slovo pro Realitu – pro Realitu s Tváří.
S Tváří, k níž občas přitiskneme tu svoji (někteří tomu říkají modlitba nebo láska)
Každý z nás poznává sám sebe jedině očima jiného. A to platilo i o Ježíši. Možná proto se tak často ptal svých učedníků: „ Za koho mě lidé pokládají?“
Naše spása není výsada, kterou Ježíš někam zapíše do účetní knihy v náš prospěch. Je to spíš mapa pro naši cestu. Bůh k nám přichází přestrojen za náš život. Abychom ho potkali, nemusíme chodit do kostela. Narodil se proto, aby žil náš život. Abychom my už navždycky věděli, že nám rozumí, i když se nám možná někdy zdá, že my si to nezasloužíme. Ale nevybral si přece za své svědky holku z ulice a surového náboženského fanatika? Právě svědectví Marie z Magdaly je jednoznačné. Ježíš je ten zahradník. Stal se každým mužem a každou ženou. Je to poutník na cestě do Emaus, je to ten kdo přichází zavřenými dveřmi do večeřadla, je to ten kdo čeká na břehu jezera, prosí o rybu, i když už má upečenou svoji. Transformace Boha, která započala jeho vtělením v Nazaretě, narozením v Betlémě a vzkříšením v Jeruzalémě zde nekončí. Jeho plán se totiž naplňuje dál. Stává se prostřednictvím svého Ducha každým z nás. V církevním roce jsme znovu na začátku tohoto velkého příběhu. Můžeme tedy začít. Znovu a stále dokola. Stojí to za to. Tento příběh se totiž nikdy nemůže omrzet.